O mně

Jmenuji se Alena Piňosová a jak už napovídá název mých stránek, fyzioterapie je doslova můj životní styl. Fyzioterapie se totiž může prolínat každou naší aktivitou, pohybem, dechem, při práci, při sportu, v tom, jak se oblékáme, obouváme, jak vstáváme, sedíme, chodíme, sportujeme, jak pečujeme o děti, jak manipulujeme s předměty... Doslova každou naši buňku můžeme ovlivnit, když chceme. Nesmíme zapomínat, že hlavně naše hlava je mocná čarodějka a dokáže toho ovlivnit mnohem více, než bychom možná někdy chtěli.

K fyzioterapii jsem se dostala spíš náhodou a kdysi bylo mým snem dělat se zvířaty, potom fyzioterapii u zvířat, ale nakonec jsem volila cestu klasické fyzioterapie a že se uvidí časem. Vystudovala jsem bakaláře v Olomouci na Fakultě tělesné kultury a pak jsem chtěla hlavně do praxe, specializovat se kurzy a sbírat zkušenosti. V roce 2011 jsem nastoupila do FN Brno a kromě zkušebního kolečka jsem pracovala na lůžkovém rehabilitačním oddělení s velmi různorodou škálou pacientů. Nejvíc mě na tom bavila ta pestrost a zajímavost diagnóz, se kterými jsem měla možnost pracovat. Tím, že je fakultka obrovská a má spoustu specializovaných pracovišť, má tím pádem úplně jiné spektrum pacientů, než klasická ambulance, která mě nikdy nějak moc netáhla. 

Nejraději jsem pracovala s úrazy, komplikovanými operacemi, neurologickými diagnózami, zvlášť u mladších pacientů, kteří měli velkou vůli na sobě zamakat a dostat se zpět do normálního života. Zajímaví byli také pacienti s dlouhodobými potížemi, na které ambulnatní péče nestačila. Na lůžkovce jsme měli výhodu, že u nás pacienti leželi 2-4 týdny a mohli jsme si s nimi víceméně dělat to, co jsme chtěli, v průběhu celého dne a velmi dobře fungovala spolupráce v multidisciplinárním týmu. Zároveň jsme měli k dispozici i spoustu vybavení, včetně robotické rehabilitace nebo redcordů nad téměř každým lůžkem. Skvělou zkušeností bylo i několik let ve vedoucí funkci našeho úseku. Práce s lidmi člověka lecčemu naučí.

Velkou výhodou fakultní nemocnice byla i možnost výuky studentů fyzioterapie nejen z Masarykovy Univerzity, takže nás to nutilo se pořád něco učit, zkoušet, pracovat na budoucnosti našeho pestrého oboru.

Během pracovních let před mateřskou jsem si dodělala magistra na Ostravské Univerzitě v oboru Koordinace rehabilitace a dlouhodobé zdravotně-sociální péče, kde jsem se naučila spoustu skvělých věcí, co se týká práce multidisciplinárního týmu, různých projektů, financování a myslím si, že tento obor je hudbou budoucnosti nejen co se týká fyzioterapie. Zvládla jsem splnit i veškeré podmínky pro atestaci v našem oboru a stal se ze mě odborný fyzioterapeut. 

K práci jsem vždy sportovala, spolupracovala se sportovními kluby, vedla skupinové lekce TRX a dělala masáže. Dotykem se navíc každý fyzioterapeut neustále zdokonaluje v palpačních schopnostech a co si budeme povídat, čím víc toho nasaháte, tím větší máte i kvality v hledání všech reflexních změn, spouštěčů atd.

Od roku 2018 jsem "doma"  se svými dvěma chlapečky, ale protože svou práci miluju, tak stejně pořád nějak pracuju. Začala jsem se více věnovat funkčním potížím, ženám těhotným, po porodu, s diastázou, s potížemi otěhotnět, sportovcům, dětem různého věku. Před covidem jsem chodila do ambulance rehabilitace ve Slavkově a učila prváky fyzioterapie na sportovní fakultě v Brně. Postupně jsem začala vést lekce cvičení pro maminky a miminka, pak i vetší děti a všeho neustále přibývá, za což jsem moc vděčná a těším se, koho na své cestě dál potkám.